Čtyřicet tři

Neděle, osmnáct hodin a patnáct minut. Ve Fantově kavárně nezbejvá jediný volný místo. V tuhle hodinu jsem tu vlastně nikdy nebyl, takže nedokážu říct, jestli je to normální, nebo ne.

Baltic Express jede na minutu přesně. Dokonce na vteřinu. Je za devět minut sedm. Píšu kamarádce, že vyrážim na cestu. Zrovna se vrací s manželem z Polska. Prej se naše vlaky budou křížit někde u Pardubic.

Táta mi kdysi vyprávěl historky svýho dědy. Dělal na dráze a říkával, že nejhorší je – z pohledu strojvedoucího – míjení vlaků. Víš sice, že se nesrazíte, stejně jseš ale do poslední vteřiny posranej až za ušima.

Vagón první třídy Polskejch drah zažil už lepší časy. Je to vybydlený kupéčko, do kterýho někdo dodělal zásuvky a klimatizaci. Tu klimatizaci teda kvituju – velmi příjemný. Dál jsou tu nefunkční dveře a nefunkční reproduktor. Další stanici si tak musim zjišťovat v mobilu. Sedačky jsou nejspíš z betonu. Naštěstí v tomhle vlaku nebudu extrémně dlouho. Jenom čtyři hodiny. Asi se Ti to zdá hodně, ale neni. Ve vlaku čas ubíhá jinak. Čtyři hodiny v autobuse jsou proti tomu jako tejden. Navíc mám celý kupéčko jenom pro sebe.

Nad Pardubicema pomalu zapadá slunce a lidi v lůžkovym vagónu se pomalu chystaj zalehnout. Tenhle vlak nemá jídelní vůz, takže nic moc jinýho ani dělat nemůžou. Do Gdaňsku, do kterýho většina lidí jede, je to ještě hodně hodin cesty. Já vystupuju už ve Vratislavi – nesmim usnout! Probudit se ve Gdyni by mi sice vysloveně nevadilo, moje plány jsou ale jiný.

Wrocław Główny. Moc pěkný nádraží. Neni sice moc čistý, má ale skvělou atmosféru. Vratislav mám rád, je to jedno z těch hezčích polskejch měst. Nádraží je otevřený ze západu na východ, nad perónama je ocelová klenba, velmi podobná tý z pražskýho hlaváku. Na budově visí nápis s názvem nádraží, u G chybí spodní serif, takže tu svítí Wrocław Cłowny. Nevim, jestli je to úmysl, nebo kus písmenka odpadl.

Vzpomínám si na to, když bylo v Lípě Solárium Helios. Z loga na průčelí domu upadlo první, časem i druhý písmenko. Léta jsme tak chodili kolem nápisu Lárium Helios, mávali fiktivní kouzelnickou hůlkou a předstírali, že jde o zaklínadlo z Harryho Pottera.

Mám tu hodinu času do dalšího odjezdu. Je půl jedenáctý večer, moc toho už otevřenýho neni. Jenom fastfoody. Kafe si dávat nebudu, čeká mě pětihodinová cesta do Varšavy, tak se chci trochu prospat. Chvíli zevluju kolem nádraží, dávám si cígo a píšu Ti.

Karkonosz přijíždí na druhou kolej. Bohužel, místenky do první třídy byly vyprodaný. Sedim tak v narvanym kupéčku s polskou rodinkou. Jedou taky do Varšavy, ale opustěj mě o stanici dřív. Usínám a probouzim se někde u Lodže. Jsme za půlkou cesty. Slečna vedle mě mi usnula na rameni. Je mi to jedno.

Warszawa Wschodnia. IC Karkonosz dorazil přesně podle jízdního řádu. Je 4:56, za chvíli vyjde slunce. Ve Varšavě mám skoro tři hodiny času. Počkám, až otevře místní kavárna, a dám si snídani. Tohle nádraží neni hezký. Vůbec. Je to taková ta klasická účelová bolšanská stavba. Bez sebemenšího pokusu o krásu. Beton, ocel, lavičky. To je všechno. Záchody nefungujou, automaty nefungujou, lidi nefungujou.

IC Hańcza přijíždí dřív. Čeká mě ta nejdelší cesta z celýho tripu – skoro sedm hodin ve vlaku s jednim rychlym přestupem. Naštěstí se jedná o pohodlnej vlak. Žádný kupé, hezky vlastní sedačka. Bohužel ani tady nebyla první třída k dispozici. Celkově se mi přikoupení první třídy spíš nevyplatilo. Ze šesti cest ji využiju jenom třikrát.

Cesta utíká rychle. V zatáčkách koukám na horizont, jestli nezahlídnu náznaky blížící se hranice s Litvou.