Padesát dva

Zdálo se mi o Tobě. Seděli jsme v SeMaForu. První řada. Za pianinem seděl Šlitr, hrál Po babičce klokočí a při tom na Tebe šibalsky pomrkával. Dělal jsem, že si toho nevšímám. Ani toho, jak se červenáš. Pak jsem ale prohodil nějakou poznámku o svítiplynu.

Sedim s Jakubem ve výtoňskym hostinci. Těžkej tejden, ještě těžší den. Zapíjet podobný bolesti neni můj styl, ale jedna trojplzeň ještě nikoho nezabila. Teda statisticky asi jo, ale dneska jsem ochotnej to risknout.

Nejsem fanouškem konspiračních teorií, ale ta o tom, že žijeme v počítačový simulaci, je až příliš pravděpodobná, než abych ji jako programátor mohl s čistym svědomim vyloučit. Do hospody zrovna vešly dvě slečny. Obě v bílejch bundách. Za výčepem stojej dva pinglové, oba v kostkovanejch košilích. Vedle u stolu seděj dva brejlatý kluci s NPC účesama. A potom my dva – oba v černý mikině, s plnovousama a bez vlasů. Simulace se už ani nesnaží sebe samu zamaskovat!

Z místního repra se začal ozývat výběr hitů ze SeMaForu. Už se jenom zasměju. I matrix dokáže mít smysl pro humor, tak proč by měl opouštět mě?

Přinesli nám třetí Plzeň.