Tag #neprší

Riga byla zajímavá. Prošel jsem velkou část města, zastavil se v pár podnicích, poslechl si lotyšskou slam poetry a dal si místní pivo. Možná se sem ještě vrátim, má to tu zajímavou atmosféru.

Procházka po Karlově mostě v sedm ráno má mnoho výhod. První je samozřejmě absence turistů. Další jsou potom například perfektní světlo na focení nebo ideální počasí na běh. Ani jedno dneska neprovozuju, šel jsem se prostě jenom projít předtim, než vypuknou první požáry ve městě. Kavárny maj ještě zavřeno, takže si nesu kafe z domova. Karlova, Liliová, Řetězová. Všude prázdno. Centrum je moje.

Dlouho se mi o Tobě nezdálo. Pamatuješ, jak jsme za školou hráli Pogy a cucali Jesenku? Marek Ti na těláku podrazil nohy a smál se. V dlabačovskym kině je vždycky příjemnej chládek. Škoda, že v něm zrovna nejsem. Jedu stodevadesátjedničkou na Smíchov. Klima jede, ale těžce nestíhá. Litr vody, jindy vcelku bezcenná komodita, je teď můj nejlepší kamarád. U nohou mi leží čísi ovčák a nevypadá, že by se v následujících letech chystal zvednout.

Neprší. Pršelo snad celej měsíc. Přišlo vedro a s nim čas na kraťasy a rakovinotvorný antiperspiranty. Miloš mi vypráví o Colours of Ostrava. Mám zaostřeno na vysočanskej železniční koridor za jeho hlavou. Zrovna po něm projel CityElefant.

Cestu dvojkou z Podolí mám rád. Ne vždycky. Někdy jí rád nemám, někdy totiž stojí za hovno. Ale některý věci v životě prostě jednou za čas stojej za hovno. Na Kublově je prázdno. Jsem jedinej na zastávce. Ve vzduchu je cejtit jaro. Jaro a Staropramen.

Sněží... Vypadá to ale, že většina ostatních lidí takovýhle strach a nejistotu téměř nepociťuje. Když dostanou příležitost, pokoušejí se o sobě povídat překvapivě otevřeně. Řeknou vám třeba „Já hraju vždycky tak fér a na rovinu, až je to málem o strach.”, nebo „Mně vždycky všichni snadno ublíží a neumím vycházet s lidma,” anebo

Po měsíci si už zvykám na prázdninovej provoz. Na Bělohorský jsou ještě vidět zbytky kaluží z noční průtrže, teplota už ale zase lízá třicítku. Klimatizovaná ForCity. Spolu s bublinkovou fólií považuju klimatizaci za jeden z nejlepších vynálezů lidstva. Pražský hrad. Na Ministerstvu obrany vlaje vlajka na půl žerdi. Sleduju ji a v hlavě si přehrávám patetický scény z válečnejch filmů. Zalejvá mě při tom pocit falešnýho patriotismu.

Sobota. Nasedám do dvacetpětky a pouštim si svůj playlist Vypsaný fixy. Všechny břevnovský hospůdky jsou narvaný k prasknutí. Bernard, zasmrádlej Drinopol i Marjánka. Plnej je i dlabačovskej restaurant Malovanka.

Mrzne. Druhej den po sobě sněží. Most Legií je narvanej chodcema. Dvacetdvojka přijíždí k divadlu. Myslim, že většina lidí nastupuje jenom proto, aby se zahřáli. Tramvaj zastavuje a většina lidí se sune ke dveřím.